Rod KLUSÁČKŮ

Má relativně dlouhou historii. S prvním Klusáčkem se setkáváme již v 2. polovině 15. století na pomezí Čech a Moravy. Zápisy o Janovi Klusáčkovi ze Zhoře nalézáme v Moravských zemských deskách i knihách půhonných. Dostupné informace o něm a jeho rodině obsahuje článek Jan Klusáček ze Zhoře. Další písemně doložení Klusáčkové se objevují v matrikách, berní roli a knihách smluv ve druhé polovině 17. století. Od nich vede již více méně jasná cesta až k nám, dnešním nositelům tohoto jména.

Tyto stránky se zabývají problematikou historie tohoto rodu a jejich ambicí je zapojit do tohoto pátrání co nejvíce dalších příznivců genealogie z širokého příbuzenstva. Archivní materiály ukazují, že nyní žijící nositelé tohoto jména jsou potomky (někdy snad jen po přeslici) Jakuba Klusáčka z Hrbova u Polné nebo Františka Klusáčka z Přibyslavi, kteří jsou jedinými nositeli tohoto jména zapsaní v Berní roli k roku 1654 v Čechách nebo Jiříka Klusáčka žijícího kolem roku 1674 na Moravě v Ostrově nad Oslavou.

Generální rejstřík k lánové visitaci na Moravě odkryl ve stejné době žijícího Blažeje Klusáčka a Marka Klusáčka z Velké Bystřice u Olomouce a Havla Klusáčka z Pozďatína a Tomáše Klusáčka ze Smrku, oba na panství Náměšť nad Oslavou. Výzkum Y-DNA více méně prokázal, že Klusáčkové jsou nositelé 5 hlavních haplotypů, tedy že na počátku (ovšem nevíme kdy to bylo) bylo 5 mužů, jejichž jsme potomky.

Nejčetnější haplotyp R1b odkazuje do Přibyslavi, kde již roku 1602 Pavel Klusáček kupuje dům, Klusáčkové z Hrbova přísluší, jak se zdá, k haplotypu I2a a Klusáčkové z Ostrova nad Oslavou k haplotypu G2a. Dva další haplotypy přineslo patrně až 19. století. Statistika Ministerstva vnitra říká, že v současné době žije cca 420 mužských nositelů tohoto jména (a 440 žen) . Jedná se tedy o jméno relativně četné, ale počet širších rodin - tj. rodin žijících spřízněných Klusáčků (děda, otec, syn, vnuk, pravnuk) se bude pohybovat mezi číslem 100 - 150. A to je již počet malý a nadějný pro genealogické bádání. Též se zabýváme poznatky o dalších rodech, které mají úzkou vazbu k rodu Klusáčků.

Až k roku 1540 nás zavádí pátrání o spřízněném rodu Riesenfelderů. Budeme hovořit i rodech Vognarů, Philipů, Feiglů, Ramešů, Jandů a dalších. I tyto informace by měly být podnětem pro další nadšence rodopisného bádání.

O mně

Jmenuji se Jiří Klusáček a narodil jsem se v Praze dne 31. 3. 1950. Můj zájem o historii vůbec a historii vlastního rodu je starého data. S prvními pokusy shromažďovat informace o předcích a příbuzenstvu jsem začal v šedesátých letech. První rodokmeny jsem vytěžil od strýčků a jiných příbuzných.

Byl jsem později fascinován tím, když jsem v Univerzitní knihovně v Berní roli objevil, že v Hrbově u Polné - odkud, jak jsem věděl pocházel, můj dědeček - žil kolem roku 1653 Jakub Klusáček a v Přibyslavi, náležející k panství Polná, František Klusáček.

Když v roce 1980 vydalo nakladatelství Svoboda publikaci Ze starých letopisů českých a v nich jsem nalezl pasáž o Janovi Klusáčkovi ze Zhoře, žijícího v letech 1466, můj zájem o bližší poznání historie ještě zesílil.

V roce 1981 jsem z telefonních seznamů na pražské hlavní poště vypsal všechny adresy Klusáčků v celém Československu a zaslal jim dopis vyzývající ke spolupráci při bádání o historii rodu. Ne každého sice rodopis zajímá, přesto se ozvalo mnoho adresátů a zaslali mi zajímavé informace o svých předcích. Ozvala se také paní MUDr. Zdenka Niederlandová, roz. Klusáčková, milá šedovlasá paní, s kterou jsem strávil několik hodin v archivu v Brně, při pátrání v polenských matrikách a pak jsme si léta dopisovali a i se několikrát navštívili.

Mnoho informací jsem shromáždil a o mnoha dalších archivech, kde by se dalo získat mnoho zajímavých informací vím, ale horší již to bylo a je s časem. Ukončil jsem tzv. SVVŠ v roce 1968, Vysokou školu ekonomickou v roce 1973, základní vojenskou službu v roce 1974, začal pracovat 1974, oženil jsem se v roce 1976, v tomtéž roce jsem se stal otcem prvního syna i změnil zaměstnání. Druhý syn v roce 1979, nový zaměstnavatel v roce 1981, různé funkce a další změna zaměstnavatele v roce 1986, péče o rodinu a starosti běžného života byly permanentní překážkou většího pokroku v mém genealogickém bádání. Politické změny započaté v listopadu 1989 nebyly impulsem k intenzivnějšímu bádání v archivech, ale k novému úsilí zajistit existenci rodiny.

Přinesly však jednu podstatnou změnu. Začalo se významně rozšiřovat používání počítačů a tak jsem i já mohl postupně začít s jejich využíváním pro genealogii. Trvalo to však ještě dalších více než 10 let, než se podařilo stvořit tuto stránku.

Zatím je velice nedokonalá a je třeba udělat mnoho další práce. Přesto si myslím, že publikování i částečných a nedokonalých výsledků je lepší něco než nic. A to umožňuje pouze internet. Umožňuje především informovat i Vás ostatní potomky našich předků nebo další spřízněné duše o již alespoň částečně hotových tématech a již jednou utříděné informace uchovat pro další generace.